Co dělá obal skutečně udržitelným? Nestačí jen recyklovatelnost

V týdnu, kdy budou předána ocenění soutěže Obal roku, se věnujeme tématu navrhování obalů, které nejen dobře fungují a zaujmou svým designem, ale také dávají smysl z hlediska udržitelnosti. Důležitou roli hrají inovace, ochrana výrobku, efektivní využívání materiálů a odpovědnost vůči životnímu prostředí.

Jedním z důležitých témat současného obalového průmyslu je přechod od pouhé recyklovatelnosti ke skutečně fungující cirkulární ekonomice. Nestačí, aby byl obal teoreticky recyklovatelný – důležité je, zda jej lze efektivně sesbírat, vytřídit, zpracovat a využít jako surovinu pro nové výrobky. Co rozhoduje o tom, zda se materiál skutečně vrátí do oběhu, a proč nelze udržitelnost obalu posuzovat pouze podle toho, z čeho je vyroben? Nad tímto se zamýšlíme v tomto článku. 

Od recyklace k oběhovému hospodářství

To, že lze obal technicky recyklovat, ještě neznamená, že se skutečně zpracuje a použije k výrobě nového obalu. Aby vznikl funkční oběhový systém, musí proběhnout několik kroků:

• sběr použitých obalů,
• jejich třídění,
• zpracování recyklovaného materiálu,
• opětovné využití získané suroviny.

Recyklace může přinášet výhody u všech hlavních skupin materiálů. Recyklované sklo šetří původní suroviny a energii, recyklace hliníku výrazně snižuje energetickou náročnost výroby, papírenský průmysl potřebuje recyklovaná vlákna a kvalitní recyklovaný PET a HDPE mohou nahradit nové suroviny vyrobené z fosilních zdrojů.

Sklo: sběr ještě neznamená recyklaci

Recyklované sklo lze použít místo části původních surovin. Skleněné střepy se taví s menší spotřebou energie než směs nových surovin. Čím více kvalitního recyklovaného skla se použije, tím méně surovin a energie je potřeba a tím nižší jsou přímé emise CO₂.

Nejnovější oficiálně publikované zdroje uvádí, že v Evropské unii bylo v roce 2023 k recyklaci sesbíráno 80,8 % skleněných obalů. Skutečná míra recyklace však činila 74,9 %.

Hliník: recyklace výrazně šetří energii

Recyklace hliníku přináší značné energetické úspory. Přetavení hliníkového odpadu vyžaduje až o 95 % méně energie než výroba primárního hliníku z původních surovin.

Míra recyklace hliníkových nápojových plechovek v Evropě dosáhla v roce 2023 hodnoty 76,3 %. Tento údaj zahrnuje Evropskou unii, Spojené království, Švýcarsko, Norsko a Island. Nevztahuje se však na všechny hliníkové obaly.

Papír: recyklovaná vlákna potřebují doplňovat

Papírová vlákna lze recyklovat opakovaně, postupně se zkracují a ztrácejí kvalitu. Proto je nutné do výroby průběžně přidávat také nová vlákna, aby mohl papírenský recyklační cyklus dlouhodobě fungovat.

V roce 2024 se v Evropě recyklovalo 75,1 % spotřebovaného papíru a lepenky. Toto číslo zahrnuje nejen obaly, ale také grafické papíry a hygienické papírové výrobky, takže jej nelze přímo srovnávat s mírou recyklace konkrétních obalových materiálů.

PET a HDPE: recyklát nahrazuje nové suroviny

U plastů PET a HDPE je důležité nahrazovat nové suroviny z fosilních zdrojů kvalitním recyklovaným materiálem.

Mechanicky recyklovaný PET a HDPE lze znovu využít při výrobě obalů, pokud správně fungují sběr, třídění, čištění a konstrukční návrh obalů.

V Evropské unii bylo v roce 2023 recyklováno 42,1 % plastového obalového odpadu. Tento údaj se týká všech plastových obalů, nikoli pouze PET nebo HDPE.

PET lahve na nápoje dosahují v mnoha zemích výrazně lepších výsledků. Díky oddělenému sběru a zejména zálohovým systémům přesahuje jejich návratnost v řadě zemí 95 %. U plastových obalů jako celku však stále existuje prostor ke zlepšení sběru, třídění i kvalitní recyklace.

Míry recyklace nejsou žebříčkem nejlepších materiálů

Jednotlivé míry recyklace nelze jednoduše seřadit a podle nich určit, který materiál je nejlepší. Údaje se liší sledovaným rokem, geografickým rozsahem, definicí materiálu i metodikou výpočtu.

Některá čísla zahrnují všechny obaly z daného materiálu, jiná pouze konkrétní druh obalů a další širší skupiny materiálů.

Míra recyklace tedy vypovídá o účinnosti existujícího systému. Sama o sobě však neodpovídá na otázku, který materiál je nejvhodnější pro konkrétní obal.

Sběrné systémy zvyšují návratnost obalů

Aby se recyklovatelnost proměnila ve skutečně fungující oběhové hospodářství, musí být obaly navrženy tak, aby je bylo možné po použití snadno rozpoznat, vytřídit a ekonomicky zpracovat.

Tomu se říká Design for Recycling, tedy navrhování obalů s ohledem na jejich recyklaci.

Současně jsou zapotřebí:

• účinné systémy sběru,
• dostatečné kapacity pro recyklaci,
• stabilní poptávka po recyklovaných surovinách,
• skutečné využívání recyklovaného materiálu při výrobě nových výrobků.

Právě u PET a HDPE se ukazuje potenciál tohoto propojení. Tyto plasty jsou lehké, lze je používat materiálově úsporným způsobem a jejich mechanická recyklace je již dobře zavedená. Když fungují také sběrné systémy, lze dosahovat velmi vysoké návratnosti obalů.

Neexistuje jeden materiál, který je vždy nejekologičtější

Závěrem článku je, že žádný obalový materiál nemá za všech okolností nejnižší dopad na životní prostředí. Při výběru je nutné zohlednit:

• množství použitého materiálu,
• podíl recyklovaných surovin,
• ochranné vlastnosti obalu,
• možnost opakovaného použití,
• podmínky přepravy,
• skutečný způsob recyklace po skončení životnosti obalu.

Nejudržitelnější obal proto nemusí být ten, který má nejlepší pověst nebo působí nejekologičtěji. Je to takový obal, který splní svůj účel s co nejmenší spotřebou zdrojů a umožní udržet materiál v oběhu co nejdéle.

Lehké plastové obaly, které efektivně využívají materiál a snadno se recyklují, mohou k tomuto cíli významně přispět — pokud jsou správně navrženy a propojeny s účinným sběrem, recyklací a opětovným využíváním recyklátu.