Když strach o planetu bolí

Cítíte se zahlceni zprávami o klimatické krizi? Nejste v tom sami. Environmentální úzkost dnes zažívá čím dál více lidí, zejména ve věku 20 až 40 let. Co za tím stojí, jak na naši psychiku působí nepříznivé zprávy o stavu planety a jak se s tím dá účinně pracovat? Odpovědi hledáme s pomocí odborníků i praktických tipů.

Co je environmentální krize?

Environmentální krize je souhrnný název pro vážné psychologické reakce na ztráty a problémy způsobené změnou klimatu nebo ničením životního prostředí.

Proč je téma dnes aktuální?

Dnešní svět čelí bezprecedentním změnám. Extrémní počasí, požáry, sucha a tání ledovců se stávají každodenní realitou. Společně s rychlým přístupem k informacím se zvyšuje i vědomí o naléhavosti situace, což vede mnohé lidi k pocitům bezmoci a úzkosti.

Z odborného pohledu se environmentální krize dotýká nejen ekologie, ale i psychologie, sociologie a ekonomiky. Podle psychologů je environmentální úzkost přirozenou reakcí na existenciální hrozbu - podobně jako úzkost při jiných krizích. Například kognitivně-behaviorální terapie rozpoznává, že opakované vystavování se negativním zprávám může posilovat bezmoc a vede k tzv. environmentální paralýze - stavu, kdy člověk ztrácí motivaci konat, protože nevěří, že jeho činy něco změní.

Data z výzkumů

Podle dostupných studií zažívá environmentální úzkost stále větší procento populace, především mezi mladými lidmi. Organizace Youth and Environment Europe (YEE) v rámci projektu "Dealing with Eco-Anxiety" uvádí, že mladí lidé často pociťují strach, smutek a frustraci spojenou s klimatickou krizí.

Studie ukazují, že lidé ve věku 20-40 let čelí specifické kombinaci stresorů: jsou v aktivní životní fázi, kdy řeší kariéru, rodinu a budoucnost. Vědomí o klimatických hrozbách je často v konfliktu s jejich osobními rozhodnutími, což zvyšuje mentální zátěž.

Z projektu vyplývají i tato zjištění:

• 93 % mladých lidí uvedlo, že pociťují strach v souvislosti s klimatickou krizí.
• 86 % přiznalo, že cítí smutek,
• 74 % zažívá frustraci,
• a téměř polovina (48 %) se cítí bezmocně.

Co úzkost vyvolává?

Úzkost mohou spouštět různé faktory - alarmující zprávy v médiích, osobní zkušenosti s přírodními katastrofami či pocit, že jednotlivé úsilí nemá větší dopad. U mladých lidí je častým zdrojem úzkosti i obava o budoucnost planety a život následujících generací.

Psycholožka Julie Haasová upozorňuje, že problémem je i tzv. informační zahlcení: „Lidé chtějí být v obraze, ale zároveň nenacházejí prostor na zpracování emocí, které s sebou nové informace nesou. Tento stav pak vede k emočnímu vyčerpání.“

Jak se proti úzkosti bránit?

Naštěstí existuje řada způsobů, jak environmentální úzkosti čelit. My určitě doporučujeme:

• Vyhledat odbornou pomoc: V České republice působí specialistky jako Dr. Désirée Gonzalo, Julie Haasová nebo Veronika Cimermanová, které nabízejí terapii zaměřenou na zvládání environmentálního stresu.
• Využít online zdroje: Projekty jako "Dealing with Eco-Anxiety", "Eco-Emotions Resource Pack" nebo "Climate Anxiety Toolbox" poskytují praktické nástroje, cvičení a podporu.
• Budovat komunitu: Sdílení pocitů s ostatními, zapojování se do lokálních iniciativ a dobrovolnictví mohou zmírnit pocit izolace.
• Zaměřit se na činy: Každodenní rozhodnutí, jako je snížení odpadu či podpora udržitelných produktů, přinášejí pocit smysluplnosti.

Environmentální úzkost je skutečným fenoménem naší doby. Nebojte se být aktivní a zkuste svůj strach proměnit v motivaci ke změně. Vzdělávejte se a sdílejte své poznatky, ale i obavy s těmi, které tohle téma také zajímá.