Eco-Campus na VŠE: udržitelnost jako systém, ne jednorázový projekt

Certifikace Eco-Campus je pro VŠE nejen prestiž, ale hlavně závazek. Škola chce skrze výuku, provoz i komunitu ovlivnit budoucí generace ekonomů a ukázat, že byznys a udržitelnost mohou jít ruku v ruce. Přečtěte si rozhovor s doc. Ing. Pavlem Hnátem, Ph. D., prorektorem pro pedagogickou činnost a řízení kvality na Vysoké škole ekonomické.

Co vedlo VŠE k rozhodnutí usilovat o certifikát Eco-Campus?

Asi jako vždy byly motivací peníze. Před dvěma lety jsme získali projekty z Národního plánu obnovy zapojené do výzvy Green Deal. A jedna z aktivit, která je Ministerstvem školství hodnocena jako vůbec nejúspěšnější, bylo uzavřít strategická partnerství. My jsme s tím začali po fakultách, které hlavně chtěly praxe pro své studenty a poté jsme se na rektorátu rozhodli uzavřít partnerství s dosahem napříč celou školou. Jedno z těch partnerství bylo právě se vzdělávacím centrem Tereza, která je nositelem myšlenky Eco-Campus. Tak vznikla idea usilovat o tento certifikát a v rámci něho utvořit tzv. ekotým, do kterého se mohou zapojit všichni zaměstnanci, studenti či uchazeči.

V jakém roce se toto rozhodnutí událo?

Green Deal projekty běžely od roku 2024, kdy jsme se zavázali vytvořit nové studijní programy, zlepšit výuku o tématu a zároveň uzavřít partnerství. Rozhodnutí usilovat o certifikaci Eco-Campus padlo asi rok poté.

V první řadě tedy šlo o iniciativu vedení školy a poté se zapojili studenti a pedagogové?

Tak to vnímám u zavádění všech nových věcí. Pokud za tím nestojí silný leader, a my máme velkou kliku na našeho rektora, tak to v podstatě nelze. Fakulty jsou na vysoké škole přeci jen trochu autonomní. My jsme specifičtí v tom, že jsme v jednom kampusu, ale přesto mají jednotlivé fakulty své priority a představy a vliv silné osobnosti je důležitý. Také nám pomohlo, že i Národní plán obnovy toto vysloveně vyžadoval.

Jak zapadá udržitelnost do širší strategie VŠE?

Téma bylo s ekonomií propojeno vždy, ať už je to risk management, nebo třeba schopnost odlišit dlouhodobé důsledky od krátkodobých. Jsme držiteli americké akreditace AACSB, v rámci které se měří výstupy z učení. Jedním z nich byla již dávno etika a udržitelnost. Je to jeden z pěti hlavních cílů, který by se měl student VŠ naučit. A opět díky Národnímu plánu obnovy jsme dostali za úkol vytvořit strategii udržitelnosti, tedy ke všem strategickým dokumentům jsme tuto část přidali.

Jaké konkrétní kroky k dosažení certifikace Eco-Campus jste již realizovali?

Nejvíce vnímám governance a vytvoření určité struktury týmů. Pro nás je důležité lákat stále nové lidi a udržet je. Pokud se zapojí studenti, jsou tu s námi tři, pět let a poté odcházejí. Potřebujeme, aby zůstali v kontaktu, i když odpromují. A vytvořit takovou strukturu, organismus, který toto naplňuje, vnímám jako zásadní. Další věci jsou pak v oblasti kvestora. Objekt VŠE má svá omezení, je památkově chráněný, ale třeba hospodaření s energiemi je něco, s čím můžeme pracovat a udělá to hodně. V duchu štěstí přeje připraveným, jsme již měli připravený plán na velkou rekonstrukci kotelny. Ta se již stala. Dále zde chováme včely. A v oblasti pedagogiky jsme zavedli tzv. Sustainable mindset, ze kterého si může každý učitel zakomponovat část do svého kurzu.

Takže to není pro učitele povinné?

Není to povinné. My jsme museli vytvořit dva studijní programy, to se podařilo. Jeden z nich je více spojený s mikroekonomií a druhý je makroekonomický. Snaží se dát vše do kontextu s Evropou. Ten se obzvlášť ujal a studenti si jej chválí.

Které z těchto opatření vám přijde jako nejefektivnější?

Samozřejmě jsme ekonomové a jako nejefektivnější vnímáme to, které šetří finance. V tomto případě tedy hospodaření s energiemi. Není to jen kotelna, ale máme objednaný také CO audit. Ačkoliv se na nás zatím směrnice nevztahují, tak naši dodavatelé se na uhlíkovou stopu často ptají. Hned na začátku jsme si také řekli, že pokud ovlivníme mindset našich absolventů, kterých jsou tisíce ročně, je to právě ten nejvýraznější dopad. Zároveň k nám můžeme nalákat odlišný typ uchazečů, protože VŠE byla vnímána jako čistě byznysová škola, ale my ukazujeme, že i byznys se dá dělat s důrazem na udržitelnost včetně work-life balance a podobně.

Co bylo zatím nejtěžší a největší výzvou v přípravách na certifikaci Eco-Campus?

Zatím se s tím nemusíme potýkat, ale vždy je nejtěžší škálování. S nadšenci začít dělat cokoliv, je vždy snadné, ale zajistit, aby to fungovalo i dál a u méně zaujatých lidí, je složitější.

Ekotým má omezené množství lidí. Jak vypadá výběr členů ekotýmu?

Důležité je, aby v něm byli studenti. Na jeho vrcholu je manažer udržitelnosti, pan Jaroslav Pašmik (rozhovor s ním si můžete přečíst zde), což je pozice zařazená přímo pod pana rektora. Jeho role není manažerská, spíše tým podporuje, umí pozitivně motivovat, navazovat vztahy, nosí návrhy na zlepšení, ale nikoho nenutí, co by měl dělat. Jádro ekotýmu tvoří asi 15 učitelů a 35 studentů, celkem má v tuto chvíli asi 130 členů.

Je ekotým rozdělený na nějaké pracovní skupiny?

Myslím, že tomu říkají “subtýmy”. V zásadě jeden člověk takový subtým založí a dále se hlásí další zájemci. Téma často vychází z práce, kterou již dělají, nebo ze souvisejícího studijního programu.

Co pro vás znamená certifikace Eco-Campus? Je to spíše prestižní, symbolické ocenění, nebo vám to otevře cestu k nějakému dalšímu rozvoji?

Byznys školy mají spoustu možností, jak se mezinárodně akreditovat. Mít takovou certifikaci neznamená “teď jsme dobří”, ale závazek, že budeme stále lepší. Akreditace je ta cesta. Eco-Campus vnímám podobně jako americkou akreditaci, kdy musíme něco splnit, ale neznamená to, že jsme dokonalí. Je to o nastavení procesů, které trvají. A otevírá to samozřejmě dveře u některých partnerů.

Má VŠE nějaký plán udržitelnosti?

Ano. Strategie udržitelnosti byla povinnou součástí projektu Národního plánu obnovy. Vysoké školy obvykle plánují na čtyři roky. Teď jsme schvalovali strategický záměr do roku 2030. MŠMT financovalo projekt Unilead, ve kterém měly české univerzity spolupracovat. Rolí VŠE bylo radit, jak psát strategie, jak nastavit KPIs apod. To se promítlo i v naší strategii, kterou MŠMT vyhodnotila jako velmi povedenou.

Bude vzdělávací centrum Tereza spolupracovat s VŠE i po získání certifikace Eco-Campus?

Ano, první vlna ocenění se týká budovy na Žižkově, ale snaha je, aby Eco-Campus zahrnoval veškeré budovy a koleje. Chceme se posouvat dál a stále vše vylepšovat. Platnost certifikace je tři roky, poté budeme obnovovat Žižkov, ale do té doby chceme usilovat o certifikát i pro další budovy a areály.

Jaké další programy či workshopy jste při usilování o certifikaci Eco-Campus zavedli?

Dva nové studijní programy - managament udržitelnosti, který je i v angličtině a udržitelná transformace a evropská konkurenceschopnost. Dále jsme provedli inovaci předmětů, například ve způsobu učení témat spojených s udržitelností, hlavně zefektivněním kontaktu se studenty. Také vznikla vedlejší, demograficko-udržitelná specializace.

V jaké oblasti ještě musíte tzv. zabrat, abyste certifikaci získali?

V tuto chvíli vnímám jako složitou a velmi živou oblast hlavně stravování. Jsem hrdý na náš nový koutek s mikrovlnkami a rychlomyčkami, kde si mohou studenti ohřát vlastní jídlo a kulturně si jej sníst. Ve studentech vytváříme návyky a jíst někde na chodbě není něco, co bychom jim chtěli předávat. Jinak je ale toto téma komplexní a nákladné. Dále vidím těžkosti v hospodaření s odpadem, a to kvůli přísným požárním pravidlům. Eco-Campus má sadu kritérií v celkové hodnotě 1000 bodů. My se potřebujeme dostat na 800, abychom uspěli. V tuto chvíli jsme za 500 a zbývají body, které se trochu dotýkají každé oblasti, nemusíme hned vyřešit všechny ty nejsložitější.

Když si představíte Eco-Campus VŠE za deset let, jak byste chtěl, aby vypadal?

Bude nám končit první čtyřleté období a kampus se již nyní řádově proměnil. Stačilo by mi, kdyby tato proměna pokračovala. Téma udržitelnosti si stále spojuji se spokojeností lidí, kteří v budově jsou, takže aby se tu cítili dobře a zároveň byla budova co nejefektivnější, jak to jen jde.

#ecocampus #udržitelnost