Lipka, průvodce přírodním světem

Jak vznikla nejstarší a největší environmentální vzdělávací organizace Lipka? Jak s dětmi a mladými lidmi mluvit o životním prostředí a klimatické změně? Nejen o tom jsme si povídali s Hanou Korvasovou, zakladatelkou a ředitelkou Lipky.

Jaký byl váš cíl, když jste v roce 1991 Lipku zakládali a co vás zformovalo do platformy, kterou jste teď? Byly vaše cíle splněny, nebo jste se třeba vydali úplně jiným směrem?

Lipka vznikala od osmdesátých let (minulého století), kdy jsme s Alešem Máchalem jezdili na výpravy a tábory s oddílem mladých ochránců přírody. Tam jsme začali snít o založení instituce, která by sloužila nejen pro ekologickou výchovu dětí, ale také by byla místem pro vzdělávání a metodickou pomoc pro vedoucí zájmových kroužků. V té době měl Aleš zkušenost s pořádáním tzv. instruktorských kurzů a letních škol ochrany přírody pro začínající vedoucí ochranářských kroužků a oddílů. Shluklo se kolem něho velké množství lidí, kteří mu chtěli naslouchat a inspirovat se pro svoji vzdělávací práci. Aleš ve svých úvahách směřoval k nevládní neziskové organizaci, já ke školskému zařízení. Abychom se dlouho nedohadovali, založili jsme nevládku Rezekvítek i školské zařízení Lipku. Pro Lipku jsme shodou šťastných okolností dostali od Brna budovu na Lipové ulici a finanční prostředky na provoz a platy pro pět zaměstnanců. Směr držíme pořád stejný, ale určitě jsme tehdy netušili, že se z Lipky podaří vybudovat jednu z největších vzdělávacích institucí pro environmentální vzdělávání v České republice.

Jaký je na vás ohlas společnosti? Změnil se nějak za těch 30 let?

Jsme vděční, že lidi mají naši práci pořád rádi, že jim nepřijde zbytečná. Rodiče oceňují, že vedeme jejich děti k porozumění přírodě i okolnímu světu a druhým lidem, že mohou po škole poslat děti do lesa, do přírodních zahrad, že se nebojí vzít do ruky brouka nebo se vykoupat v potoce. Zároveň už nejsme jen volnočasový ekodomeček jako před třiceti lety, ale už mnoho let vzděláváme vysokoškoláky, učitele, úředníky, pořádáme konference, přednášíme o zahradní terapii, prosazujeme výuku k podnikavosti s environmentálními přesahy, připomínkujeme rámcové vzdělávací programy…

Náš svět se razantně mění po všech stránkách, ať už jde o ledovce, oceány, pralesy, plasty, skleníkové plyny, plýtvání vody, nyní neobvykle teplý podzim.… Jak víte, na které téma se při výuce soustředit, když se toho děje tolik? Co je pro vás nejdůležitější?

Děje se toho sice spousta, ale drtivá většina těchto problémů má kořeny v lidské činnosti, a navíc jsou propojené. Takže spíš než na téma se zaměřujeme na to, aby žáci chápali souvislosti přírodních dějů a roli člověka i všech dalších živáčků v nich. U vzdělávacích programů je důležité myslet na to, pro koho je připravujeme – třeba na prvňáčky nemůžeme vybalit klimatickou změnu tak, jako ji řešíme se staršími. Ovšem klimatické vzdělávání je pro nás stále větší prioritou.

Mají dnešní děti, které k vám přijdou, povědomí o ochraně přírody, třídění odpadů, šetření vodou?

I malé děti mají v povědomí, že když si čistí zuby nebo se mydlí ve sprše, nemusí téci voda, znají malé a velké splachování WC, ví, že by se mělo chodit víc pěšky a jezdit míň autem. Jedna věc ale je o něčem vědět, a druhá, jak se to odráží v jejich životech. A to platí nejen u dětí, ale i u dospělých. Důležité je, aby nejen věděli, že mají něco dělat, ale chápali souvislosti a důvody, proč je potřeba chránit přírodu a životní prostředí a jaké cesty jsou k tomu nejlepší.

Když na vaše programy pro veřejnost přijdou rodiče s dětmi, máte pocit, že přišli na přání dětí, nebo že rodiče takto vedou své děti k ekologické výchově a učí je tak chránit přírodu?

Obzvlášť na akce pro veřejnost přijdou lidi prostě strávit příjemný den. Chodí k nám, protože se jim v přírodních zahradách Lipky líbí, mají rádi hravé a tvořivé akce, souzní s tím, co děláme. Na akcích se dozví spoustu zajímavostí, vyzkouší k přírodě šetrné techniky a načerpají know-how. Primárně jim jsme ale inspirací, jak jde věci dělat jinak, vzorem, ne školou. Cíleně nás pak vyhledávají rodiče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami jako ADHD nebo poruchy autistického spektra, se kterými umí naše lektorky a lektoři citlivě pracovat.

V podobném duchu vedete i volnočasové kroužky, víkendovky?

Přesně tak. Rodiče ve zpětných vazbách oceňují, že na Lipce se děti nesnažíme jen „zabavit“ jakoukoliv činností, ale že ta zábava je smysluplná a děti rozvíjí. Ne žádnou nalejvárnou informací, ale přirozeně, zážitkem a motivací, a zároveň prohlubujeme jejich vztah ke všemu živému. Lipka se specializuje na přírodovědu a environmentální témata, to ji odlišuje od jiných volnočasových středisek.

Na tvořivých kurzech a kroužcích třeba vyrábíme výrobky z přírodnin a snažíme se volit takové materiály, které lze pak snadno vrátit do přírody. To znamená, že výrobek můžeme po použití dát třeba na kompost. Věříme, že děti se nejlépe učí tím, když kolem sebe vidí, jak se věci skutečně dělají, a na vlastní kůži poznávají, co vše v přírodě můžou objevit a žasnout nad ní. V jezírku uprostřed jinak rušného Brna můžou zkoumat čolky nebo brouky pod lupou, v přírodní zahradě sbírat bylinky, proběhnout se trávou nebo si pomalovat obličej blátem – to jsou vjemy, o které dnešní děti oproti minulým generacím přichází. My jsme jim průvodci přírodním světem, ukazujeme jim, že není potřeba se ho nijak bát, společně objevujeme jeho krásy i křehkost a hledáme cesty, jak jej chránit. 

Nedávno proběhl druhý ročník Klimafestu. Jak udržet veselou a hravou festivalovou náladu při diskuzi o takto náročných tématech? Míváte s tím při práci běžně problém?

Při akcích i ve výuce se snažíme, abychom klimatickou změnou jen nestrašili a neděsili, protože to může být kontraproduktivní. Lidem naopak ukazujeme smysluplné kroky, které mohou dělat oni sami. Ukazujeme, že jsou tu věci, které může ovlivnit každý z nás. Snažíme se, aby od nás odcházeli s pocitem, že má smysl být v této oblasti aktivní a zajímat se, že má smysl o klimatu mluvit a řešit ho. Že tu jsou další lidi, kterým téma přijde důležité a chtějí pro to něco dělat. Snažíme se tedy ukazovat nejen naléhavost klimatické změny, ale i pozitivní příklady toho, co se již daří a děje.

Hana Korvasová je česká ekopedagožka, bioložka a ředitelka školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka. Od roku 2017 působí také jako hlavní organizátorka čtyř ročníků národní konference ekologické výchovy a ekologického poradenství. V roce 2021 získala za dlouhodobý přínos v rozvoji environmentálního vzdělávání Cenu Josefa Vavrouška. 

Prohlédněte si také

Zálohování přehledně

Zálohování přehledně

Třídění není recyklace

Třídění není recyklace