Proč méně znamená víc?

Móda nemusí být jen o trendech a neustálém nakupování. Koncept Slow Fashion ukazuje, že oblékat se lze stylově, eticky a s ohledem na planetu. Karolína Břinková, zastánkyně udržitelné módy, nám v rozhovoru vysvětluje, proč bychom měli změnit svůj pohled na nakupování, jak se vyhnout greenwashingu a proč může mít i oblečení svůj příběh.

Co pro vás znamená Slow Fashion a proč je podle vás důležité tento koncept propagovat?

Myšlenka Slow Fashion není opakem Fast Fashion, ale kompletní změna přemýšlení nad tím, jak a v jakém množství věci konzumujeme. Navrací oblečení jeho hodnotu, ať už je to výroba založená na etice a odpovědnosti, ale pak i vědomá spotřeba a nakládání s oblečením v pozdější části jeho životnosti, když nám doslouží. Pro mne samotnou jde o jistou formu vědomé skromnosti a překlopeních mých osobních hodnot do toho, jakými věcmi se obklopuji. Důvodů, proč je potřeba myšlenku Slow Fashion šířit, je mnoho. Pro mne zásadní je dopad módního průmyslu na životní prostředí a ty, kteří nám ho vyrábí.

Jaké jsou největší problémy současného módního průmyslu a jak je Slow Fashion řeší?

Textilní průmysl je zodpovědný za produkci 8 % veškerých emisí skleníkových plynů, což je víc než letecká a vodní doprava dohromady. Když k tomu přidáme chemikálie využívané při výrobě a barvení oděvu v továrnách, které americká Agentura pro ochranu životního prostředí označuje jako původce nebezpečných odpadů, máme z toho zaděláno na slušný problém, který je potřeba co nejdříve řešit.

Mezi hlavní problémy módního průmyslu můžeme zařadit:

1. Netransparentnost informací napříč celým módním řetězcem, která je klíčová pro zlepšení podmínek sociálních, environmentálních, etických a finančních. Zpřístupněním informací třetím stranám, především zákazníkům, dojde ke změně business modelu. Na tento problém se v každoročním reportu Fashion Transparency Index snaží upozornit nezisková organizace Fashion Revolution.

2. Módní průmysl je velkým přispěvatelem ke klimatické změně ve všech svých částech výrobního řetězce. Od vzniku materiálů (bavlna je velmi náročná na zavlažování, polyesterové vlákno vzniká z ropy) po jejich pozdější nerecyklovatelnost a tím pádem problém s obrovským množstvím textilního odpadu. Světová banka současně odhaduje, že 20 % průmyslového znečištění vody pochází z textilního průmyslu. V souvislosti s výše zmíněnou klimatickou změnou se očekává zvýšení ceny energií a pitné vody, která se stane vzácnou. I proto je potřeba již nyní pracovat na zefektivnění jejich užívání. Odhaduje se, že lze v průměru snížit spotřebu vody při výrobě oděvu až o 11 % a energií o 7 %.
3. Přímo zaměstnanců v továrnách se týká další z výzev – zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců textilních továren a zvýšení jejich mezd. Report The State of Fashion upozornil na to, že do roku 2030 by mohlo extrémní počasí ohrozit export oblečení v hodnotě 65 miliard dolarů a způsobit zánik téměř jednoho milionu pracovních míst ve čtyřech zemích nejvíce zapojených do globálního módního průmyslu – v Bangladéši, Kambodži, Pákistánu a Vietnamu.
4. Použití vhodných materiálů při výrobě oblečení je jedním z nejdůležitějších kritérií v otázce dopadu módního průmyslu na životní prostředí, který pomůže výrazně snížit uhlíkovou stopu. Vhodnou cestou může být využívání čistě přírodních, obnovitelných a biodegradabilních vláken.

Jaké materiály a výrobní procesy považujete za nejšetrnější k životnímu prostředí?

Pokud je to možné, jsem zastánkyní přírodních, jednodruhových materiálů (např. 100% biobavlna, len, tencel atd.). Samozřejmě existuje oblečení, u kterého jsou umělá vlákna obhajitelná, ke kterým patří elastan v denimu nebo funkční oblečení. Mé doporučení je určitě hledat výhradně organickou nebo recyklovanou bavlnu s certifikátem GOTS. Budete mít jistotu, že vámi koupený model byl vyroben z bavlny, která byla od semínka až po látku ošetřovaná bez chemie, v udržitelném hospodářství, bez ohrožování životního prostředí nebo lidského zdraví.
Technické konopí je jednou z nejudržitelnějších plodin. Pro jeho pěstování stačí málo vody a v případě organického konopí nejsou potřeba žádné pesticidy ani hnojiva z důvodu rychlého růstu rostliny. Pro porovnání: k produkci požadovaného množství bavlny je potřebných víc než 16 % celosvětové spotřeby pesticidů. Konopí vás navíc v horku ochladí, v zimě zahřeje a blokuje 99,9 % UV-A a UV-B záření, takže vás i ochrání před sluncem.
Len zvládá vysoké teploty, pohlcuje vlhkost a neudržuje v sobě bakterie. Dobře odolává molům a pokud není barvený, je i biologicky rozložitelný. Strukturou vláken je opravdu pevný, o 30 % pevnější než bavlna, a dokonce je i hypoalergenní.

Jak poznáme opravdu udržitelnou značku a jak se vyhnout tzv. greenwashingu?

Úplně nejjednodušší je vyhledat si vaši oblíbenou značku v brand ratingu na webu Good On You, který se právě tomuto věnuje velmi pečlivě a zároveň publikuje osvětové texty a praktické tipy, jak zařadit Slow Fashion do každodenního života. V případě České republiky bych se zaměřila primárně na nákup v prodejnách, které se prodeji zodpovědně vyrobené módy věnují. Za udržitelně smýšlející bych pak označila oděvní firmy, které mají udržitelnost jako jednu z primárních hodnot a součást DNA. Jejich prioritou je vysoká kvalita a trvanlivost produktů, používají k přírodě šetrné materiály. 

Vidíte nějaké inspirativní příklady značek nebo projektů, které Slow Fashion skutečně žijí?

Ano, je jich velká spousta. Jmenovat mohu například denimovou značku Nudie Jeans, producenta silonek Sweedish Stocking, sportovně laděné oblečení vyrábí Ecoalf a spodní prádlo zase Organic Basics.

Co říkáte na trend upcyklace a second-hand módy? Je to budoucnost udržitelného oblékání?

Já sama jsem velká fanynka smysluplných nákupů v secondhandech. To znamená, že se tam bezhlavě nevrhám po všem, co se mi líbí, ale opravdu si vybírám. Sekáče jsou skvělý způsob, jak dát oblečení druhou šanci a vyzkoušet si nějaký styl oblékání, ale i zde platí, že si domů odnáším jen to, co skutečně unosím. 

V roce 2022 byla celosvětová hodnota second-handového trhu odhadována na 177 miliard dolarů. Dle dalších prognóz se její růst mezi léty 2022 a 2027 zdvojnásobí až na hodnotu 351 miliard dolarů – v porovnání s tradičním fast fashion trhem jde o 3x tak rychlý růst. Jenže tento růst musí něco tlačit a tím je například to, že dle McKinsey nakupujeme až o 60 % více oblečení než v r. 2000 a v šatnících je máme o ½ kratší dobu a až 40 % nakupujících už během nákupu zvažuje možný přeprodej, což je dvojnásobný nárůst za posledních 5 let.

Myslíte si, že legislativa v EU nebo ve světě dostatečně podporuje udržitelnou módu, nebo je potřeba větší tlak?

Myslím si, že se dělají první kroky k regulaci fungování Fast Fashion značek. Ať už se jedná o požadavky na ekodesign, digitální pas nebo třeba aktuální šetření okolo Ultra Fast Fashion značky Shein. Nicméně problematika Fast Fashion je rozsáhlá a vzájemně se ovlivňující a je potřeba udělat ještě hodně práce.

Jak se v České republice mění přístup k udržitelné módě? Vnímáte pozitivní posun?     

V roce 2022 provedl analytický ústav STEM šetření, které se věnovalo nákupním preferencím Čechů a Češek v oblasti módy. Jejich zjištění bylo, že aspekt udržitelnosti u oblečení nehraje podstatnou roli. Důležitá je pro nás cena, vzhled, pak materiál a funkčnost. Na okraji zájmu je země původu, výroby či etická stránka. A to i navzdory tomu, že podle veřejného mínění 3/5 lidí souhlasí tím, že je lepší připlatit si za oblečení s vědomím, že bylo vyrobeno lidmi, kteří dostali odpovídající plat. Během nákupů pak ze 47 % kombinujeme nové oblečení s tím z druhé ruky a 45 % lidí nakupuje pouze nové oblečení. Já osobně pozitivní posun vnímám, ale týká se mé pražské, dobře situované sociální bubliny.

Jakou roli v tomto trendu hrají influenceři, média a sociální sítě? Pomáhají nebo spíš škodí?

Všichni zmínění mají na naše osobní hodnoty a s nimi spojené nákupní chování nesmírný vliv. Pokud každý den na sociálních sítích uvidím, že se nosí určitý model tenisek, střih džínů nebo kabelka, začnu po věci také toužit. V dnešním světě, kde nás oblečení stojí méně než oběd, je velmi lákavé této nabídce podlehnout. Minimum z nás se chce oblečením nějak odlišovat, většinou toužíme splynout s davem nebo být uznávaní za to, že víme, co je trendy. Případně nám to je jedno. Kdybych tedy měla odpovědět na otázku, myslím si, že to je mince o dvou stranách, která může škodit, ale také má nesmírnou informační hodnotu, která nás může posunout a ukázat nový směr přemýšlení.

Co byste doporučila lidem, kteří chtějí začít budovat svůj udržitelný šatník, ale nevědí, kde začít?

Začala bych určitě pohledem do skříně a přemýšlením, co o mě můj současný šatník říká. Kým jsem, když se obléknu? To bych dala do kontrastu s mými hodnotami. Je pro mě důležitý např. feminismus? Pak asi nebudu chtít, aby švadlena na druhém konci planety šila tričko třináct hodin denně za minimální plat. Chci se cítit v oblečení příjemně po celý den? Pak zvolím spíš přírodní vlákna nad těmi umělými atd. Cílem není ze skříně vyházet vše, co nyní vlastním, ale kritickým okem se podívat, co opravdu nosím. A pak už bych pokračovala podle tzv. buyerarchy neboli nákupní pyramidy, která může být dobrým prvním krokem, jak nad oblečením přemýšlet. Určitě je také fajn se v tématu dále vzdělávat a najít si podobně smýšlející komunitu lidí. Možností je nepřeberné množství od knih, webů, influencerů, videí nebo osobních stylistů. Důležité je mít na paměti, že jakýkoli krok k lepšímu se počítá a není cílem být hned ve všem stoprocentní. 

#udržitelnost

Karolína Břinková založila v roce 2019 magazín o pomalé módě a udržitelnosti Slow Femme. Tématu udržitelné módy se věnuje i coby marketingová manažerka obchodů Nila Living.