Uhlíková stopa tepla

Vytápění domácností je jedním z hlavních zdrojů emisí, zejména pokud se používají fosilní paliva. Jaká uhlíková stopa vzniká při výrobě a provozu jednotlivých způsobů vytápění podle LCA studií? Hodnoty jsou uvedeny jako množství emisí CO₂e (ekvivalentu oxidu uhličitého) na 1 kWh tepla, tedy na jednotku skutečně dodaného tepla do budovy.

Vytápění uhlím

Vytápění uhlím má z hlediska životního cyklu nejvyšší uhlíkovou stopu. Při započtení všech fází – od těžby přes dopravu až po samotné spalování – se emise pohybují přibližně mezi 380 a 500 gramy CO₂ na jednu kilowatthodinu tepla. Rozdíly závisí na druhu uhlí (hnědé má vyšší emise než černé) a na účinnosti kotle. U menších domácích kotlů bývá účinnost nižší, takže se uvolňuje více emisí na stejné množství tepla. Uhlí tak zůstává z hlediska dopadu na klima nejméně příznivou variantou.

Vytápění zemním plynem

Zemní plyn má výrazně nižší emise než uhlí, ale stále představuje fosilní palivo. Moderní kondenzační kotle dosahují vysoké účinnosti (až kolem 95 %), přesto celková uhlíková stopa včetně těžby a přepravy plynu dosahuje zhruba 230 až 280 gramů CO₂ na 1 kWh tepla. Hodnoty se mohou zvyšovat v oblastech, kde dochází k únikům metanu při těžbě nebo přepravě. Plyn se tedy jeví jako přechodné řešení – čistší než uhlí, ale ne zcela bezemisní.

Vytápění dřevními peletami

Pelety jsou považovány za obnovitelný zdroj energie, protože dřevo v průběhu růstu pohlcuje oxid uhličitý. Při posouzení celého životního cyklu – tedy výroby pelet, sušení dřeva, dopravy a provozu kotle – dosahuje uhlíková stopa zhruba 10 až 50 gramů CO₂ na 1 kWh tepla. Rozdíly závisí hlavně na tom, zda se používá lokální biomasa a jakým způsobem se pelety suší. Pokud se sušení provádí pomocí obnovitelného tepla a doprava je krátká, je vytápění peletami jednou z nejšetrnějších možností.

Tepelná čerpadla

Tepelná čerpadla využívají elektřinu k přenosu tepla z okolního prostředí (vzduchu, vody nebo země) a jejich uhlíková stopa závisí především na tom, jak „čistá“ je elektřina, kterou používají. Při průměrné evropské výrobě elektřiny z roku 2023 vychází emise zhruba na 80 až 100 gramů CO₂/kWh tepla. V Česku, kde je elektřina stále částečně vyráběna z uhlí, jsou hodnoty vyšší – přibližně 150 až 180 gramů. Pokud by však čerpadlo běželo na elektřinu z obnovitelných zdrojů, klesly by emise pod 30 gramů CO₂/kWh. Účinnost čerpadla (tzv. topný faktor COP) má zásadní vliv – čím je vyšší, tím méně elektřiny a tedy i emisí je potřeba.

Solární ohřev a termické systémy

Solární termické systémy využívají energii ze Slunce k ohřevu vody nebo přitápění. Z pohledu životního cyklu mají vůbec nejnižší uhlíkovou stopu – obvykle mezi 5 a 20 g CO₂e na 1 kWh tepla. Většina těchto emisí pochází z výroby kolektorů a montážních konstrukcí, nikoli z provozu. Při dobrém slunečním zisku a životnosti kolem 20–25 let jde o velmi šetrný způsob vytápění nebo ohřevu vody. Pro dosažení maximálního přínosu se solární systémy často kombinují s tepelným čerpadlem nebo kotlem na biomasu.

Celkově platí, že největší uhlíkovou stopu mají fosilní paliva – uhlí a plyn. Pelety a solární systémy patří k nejšetrnějším variantám, pokud se používají zodpovědně. Tepelná čerpadla představují perspektivní kompromis, který se s postupující dekarbonizací výroby elektřiny stává stále ekologičtější volbou.

V Česku jde přibližně 30 % celkových emisí z domácností. To znamená, že když se rozhodneme pro ekologičtější způsob vytápění, má to reálný dopad na kvalitu ovzduší a klima. Volba topení není jen otázkou komfortu nebo ceny – je to zásadní rozhodnutí pro planetu.

#udržitelnost #uhlíkovástopa #lca