Terapie přírodou

„Porucha osobnosti z nedostatku přírody popisuje cenu, kterou člověk platí za své odcizení přírodě. Ta zahrnuje snižující se užívání našich smyslů, poruchy pozornosti a vyšší míru fyzických a psychických nemocí.“ Citátem amerického autora a novináře Richarda Louva otevírá mladá influencerka Eliška Víravová svůj článek pro Replastuj.

V dnešním světě se široká veřejnost stále žene za smyšleným nekonečným rozvojem. A tedy se odvrací od přírody a hledá způsoby v něčem tak nepřirozeném jako jsou malé svítící krabičky a jedničky a nuly. Takovýto styl života se přenáší už i na nejmladší generace a děti dříve vědí, jak chutná bezdrátové sluchátko než hlína. Máme informace, jak důležité je vzdělávat o klimatické změně a vést k aktivitě každého jednoho žáka, studenta i samotného vyučujícího. I přesto témata přírody učíme mezi čtyřmi bílými a dobře osvícenými stěnami, kde přes skla oken vidíme začmouzenou hlučnou ulici plnou betonu, z obrázků promítaných na velkém plátně, které v lepším případě někdo doopravdy vyfotil. V tom horším byl kantor líný hledat a využil obrázek generovaný pomocí AI a může se stát, že pavouk bude mít na místo osmi nohou devět, ale nikomu to nebude připadat divné. 

V šesti letech takového malého človíčka posadíme do nepohodlné lavice, aby seděl v tichosti a poslouchal učitele, navzdory tomu, že mu všechno v jeho těle říká „běž si ven hrát, lítat, skákat a milovat život“. V každém dítěti se schovává přirozenost běhu v trávě nebo šplhání po stromech. A vzdělání by mělo podporovat dětskou zvídavost, která se bezpochyby nejlépe rozvíjí v lese nebo na louce. Stačí děti jen chvilku pozorovat venku a je jasně vidět jiskra v jejich očích z nových vlastních poznatků, tisíckrát větší než z učebnice nebo telefonů. 

Co milujeme, to chráníme

Důležitost kontaktu s přírodou ale nekončí u dětí. Tam je doslova jen začátek. V momentě, kdy s přírodou strávíme více času, začneme ji milovat. A co milujeme, to taky chráníme. Tedy náš individuální pobyt v jakékoliv formě přírody je nezbytný pro udržitelnost a ochranu životního prostředí jako takového. 

A jak nejlépe zapojit pobyt venku do běžné výuky? Tohle už k mému potěšení není velká neznámá a je i mnoho organizací, které tvoří semináře pro vyučující právě na tato témata, jako například Středisko ekologické výchovy SEVER. Ti to ukazují konkrétně na příkladu vlastní přírodní zahrady, kterou využívají k výukovým programům. V přírodní zahradě se pracuje podle myšlenky „spolupracujme s přírodou a ona bude spolupracovat s námi“. Měla by zahrnovat co nejvíce přírodních a přirozených prvků a je důležité klást důraz na šetrné obhospodařování. Podobný prostor potom může sloužit jako snadno dostupný kousek přírody v rukou žáků. Většina mateřských i základních škol má školní zahradu nebo alespoň místo, které by se jí mohl stát, jen to využít. 

Příroda jako nejlepší antidepresivum

Kontakt dětí i dospělých s přírodou má velmi příznivý vliv na naše zdraví. A ze všech studií vyplývá, že pozitivní dopad na zdraví psychické je možná nejpodstatnější. „Příroda je nejlepší antidepresivum“ (Dianne Thomas) a doopravdy jím je.

Působení zeleně na snižování stresu je dokázáno jak pocitově, tak vědeckým měřením jevů, které stres doprovází. Pobyt v přírodě posiluje schopnost soustředění, zvyšuje sebeúctu a spokojenost a zmírňuje příznaky poruch pozornosti. 

Zdaleka nevíme vše o kontaktu člověka s přírodou. Ale informace, které máme, by bylo nezodpovědné nevyužít a jen čekat, kdy se situace ještě zhorší. Máme vzory, organizace, semináře i programy, které už pracují s konkrétními postupy, jak zařadit pobyt v přírodě a zahrady do výuky. Je nejvyšší čas vzít tyto znalosti a implementovat je do vzdělávání napříč Českou republikou, aby se to stalo běžnou praxí, a ne jenom alternativním způsobem. Tak nejprve vraťme přírodu do našich vlastních životů, starejme se o kousek přírody v našich rukou – zahradu s nejlepším vědomím. A poté inspirujme naším pozitivním příkladem a zasévejme semínka nejen do půdy, ale také semínka myšlenek udržitelného světa, kde je lidský druh stále součástí přírody, a ne její vykořisťovatel.

#priroda