Udržitelnost je proces. Důležité je začít.

Udržitelnost není o dokonalosti, ale o drobných každodenních volbách — o tom je přesvědčená Dorota Dostálová, která svoje „eko hacky“ i přístup k Vánocům staví na jednoduchosti a zdravém rozumu. V otevřeném rozhovoru sdílí, co jí funguje, s čím stále bojuje a co by doporučila každému, kdo chce začít už dnes.

Co pro vás v praxi znamená „udržitelný životní styl“ a jak jste se k němu dostala?

Tím, že mluvíme o "životním stylu", tak je to pro mě asi nějaká kontinuální snaha a přemýšlení o věcech nějak celistvě a dlouhodobě. Hledání nových návyků a jejich postupné, přirozené přidávání do běžných dní. Začalo to tříděním odpadu někdy v adolescentním věku ještě u rodičů doma. Pili jsme tehdy hodně minerálek z plastových lahví a nejprve jsme začali třídit na základě mojí iniciativy je a pak i ostatní odpad. Na střední jsem objevila kouzlo sekáčů a možnost se hezky oblíknout i ze studentskýho rozpočtu. Takhle přirozeně to pokračovalo dál. Nějak si mě to našlo samo a časem mi došlo, že mít míň kvalitních věcí mě uspokojuje mnohem víc než nesmyslně hromadit věci za pár korun. Rozhodně se necítím jako člověk, který už nemá co zlepšit. Ba naopak! Je tu spoustu věcí, o kterých vím, že bych je mohla zlepšit, ale z pohodlnosti jsem se k tomu ještě nedostala. Je to proces.

Často se mluví o principu 4R (rethink, reduce, reuse, recycle) — která z těchto čtyř R považujete za nejzásadnější pro každodenní domov a proč?  

Za mě asi rethink. Snažím se hodně přemýšlet nad zbytečnými nákupy. Jestli tu danou věc opravdu potřebuji, jestli si ji nemohu třeba koupit z druhé ruky nebo vyrobit. Než něco vyhodím, přemýšlím, jestli by to naopak neudělalo radost jinde a nebo jestli to nemůžu nějak upcyclovat. Když nad tím ale teď tak přemýšlím, všechny tyhle R, se skvěle doplňují a fungují.

Jaké jsou podle vás nejčastější chyby, které lidé dělají, když chtějí být „eko“, ale ve výsledku jen plýtvají (např. impulzivní nákupy, greenwashing apod.)?

Řekla bych, že občas lidé obecně propadají myšlence "Když to dělají ostatní, tak proč by já ne." Například při nakupování u ultra fast fashion řetězců jako je She-in, Temu nebo Trendyol. Nechci to soudit a obvzlášť ne u lidí, kteří tam nakupujíí velice zřídka a nad tím svým nákupem alespoň přemýšlí. Za mě je důležité, aby si alespoň uvědomovali, že to není ideální cesta nákupu a do budoucna se takové nakupování snažili co nejvíc eliminovat.  

Co konkrétně jste změnila ve své domácnosti, aby byla udržitelnější?

Jak jsem již zmiňovala - třídění odpadu, nakupování oblečení i nábytku v  second handech. Když se tady zastavím, tak ale také čas od času něco koupím ve fast fashion a to je další bod. S rozmyslem. Snažím se při nákupech přemýšlet, jak dlouho danou věc využiju, jak dlouho se mi bude daná věc líbit, aby byla nadčasová. Koukat na materiály. Nekupovat si oblečení z nekvalitních materiálů a radši zainvestovat do něčeho, co mi vydrží i několik sezón. Využivám ekologické přípravky na úklid. Nakupujeme primárně farmářské živočišné produkty.  Je toho asi ještě víc, ale tohle je první, co mi tak nejvíc ovlivňuje běžné dny. Teď bych si přála pořídit si domů koš na bio odpad, to vnímám třeba jako nedostatek naší domácnosti, který si uvědomuju, ale ještě jsem se nedostala k tomu ho vyřešit.

Jak to u vás vypadá s udržitelností během Vánoc — co jsou nejčastější ekologické „pastí“, kterým lidé podle vás podlehnou, když chystají dárky nebo výzdobu?

My budeme se snoubencem trávit poprvé Vánoce u nás doma. Minulý rok jsme byli v zahraniční, takže bez dárků a výzdoby. Roky před tím u mých rodičů. Tam se vesměs od mého narození používaly stejné ozdobičky a s výzdobou se to nějak nepřehánělo. Adventní věnec a světýlka na okna. Tenhle rok budeme poprvé u nás i s mýma rodičema a mou i Adamovou babičkou. Já si několik sezón po sobě vyráběla balicí papír na dárky ze starých papírových tašek, které jsem potiskala bramborovým tiskátkem. Tenhle rok plánuji dělat i výzdobu ze sušeného ovoce. Mě takovéhle věci baví a líbí se mi mnohem víc než třpytivý kýč. S rodinou jsme si řekli, že dárků budeme mít opravdu minimum, jen tak symbolicky. Samozřejmě olej z kapra a řízků nalijeme do sklenice a odneseme do speciálního kontejneru na olej. 

Jako pasti vnímám hlavně obchody. Nedávno jsem šla kolem jednoho nejmenovaného obchodu v nákupním centru a bylo až strašidelné, kolik tématických nesmyslů tam bylo. Navíc je za pár měsíců vystřídá Valentinská kolekce a tak dále. Věřím, že často mohou tuhle neplechu způsobit i influenceři, kteří nastavují nesmyslný standard toho, jak to má doma vypadat a co všechno si na Vánoce pořizují.

Jaké rady byste dala čtenářům Replastuj.cz, kteří chtějí zažít Vánoce ekologičtěji, ale zároveň pohodlně a hezky — co je podle vás dvojice: šťastné & udržitelné Vánoce?

Bude to znít jako klišé, ale já dospěla opravdu k tomu, že se na Vánoce těším nejvíc na poslouchání koled, koukání na pohádky a čas strávený s rodinou. Za mě teda asi soustředit se primárně na to a být přítomná a v klidu. Nestresovat se honem za dokonalou výzdobou. Udělat si to prostě doma příjemné a být spolu. K tomu nic víc vlastně nepotřebujete. Žádný přehršel dárků ani  honosnou výzdobu a milion dekorací.

Máte nějaké tipy, jak vést děti nebo další členy rodiny k udržitelnějším návykům — a udělat z toho běžnou součást života bez „překážek“?

Myslím si, že člověk musí začít hlavně u sebe, protože děti jdou většinou ve stopách návyků svých rodičů. Když je zapojíte do vašich běžných činností, půjdete společně vynést tříděný odpad a tak podobně, půjde to samo. Edukovat vlastní rodiče nebo prarodiče už může být o něco složitější. Záleží, jestli jsou otevření něco měnit. U mě je to většinou přirozené. Když mamince řeknu, že jsem si koupila například ten zmiňovaný koš na bio odpad, třeba ji to také inspiruje. Asi netlačit na pilu, ale jen poskytnout svůj pohled na věc a vysvětlit proč je důležité o tom přemýšlet. 

Co by podle vás mohlo (nebo mělo) dělat více komunit — sousedé, škola, obec — aby podpořili udržitelnost v běžném životě, nikoliv jen individuálně?

To je těžká otázka. Možná nějaký interaktivní zapojení školáků nebo obyvatel. Možná nějaký způsob odměňování? Na to lidé dost slyší. Například výkup plastů, a s tím spojená záloha za plastové lahve by určitě udělaly změnu. Peníze je totiž velké téma. Možná i nějaká edukace o tom, že být trochu udržitelnější nestojí moc námahy ani peněz. Kolikrát i člověk ušetří. Ukázat ten rozdíl. 

Jak vidíte budoucnost – je podle vás možné, že udržitelnost se stane normou (ne módním hnutím), a co by podle vás pomohlo tento přechod urychlit?

Já doufám, že ano. Řekla bych, že ve spoustě západních zemí je to už součást společnosti a že spousta dětí z nové generace už žije udržitelně v závislosti na tom, v jakých podmínkách vyrůstají. Nevím, jestli to lze nějak plošně urychlit. To může asi jedině stát - například tím potencionálním výkupem plastů a jiných materiálů. Já bych řekla, že má všechno svůj čas a že lidé nemají rádi, když jsou až moc tlačeni do nějakých velkých změn. Jako jednotlivci můžeme ovlivnit hlavně svůj vlastní přístup, přístup našich dětí a případně to zkusit i u lidí ve svém okolí. Podporovat iniciativy jako je Replastuj a využívat svůj vliv. V mém případě třeba na sociálních sítí. Vedoucí nějakého korporátu možná ale může udělat změnu i tam. 

Jaký je váš úplně nejoblíbenější „eko hack“, který používáte denně a bez kterého si už neumíte představit fungovat?

Ufff. Těžko se rozpomenout. Asi využívání jednoduchých surovin namísto některých úklidových prostředků. Bílý ocet, citron, jedlá soda, kyselina citrónová apod. jsou super pomocníci!

Co vás naposledy příjemně překvapilo v oblasti udržitelnosti — nějaký produkt, projekt nebo služba?

Můj oblíbený obchod pro nákup oblečení - Freshlabels. Snaží se prodávat pouze značky, které jsou udržitelné a na svém přístupu k udržitelnosti stále pracují. Byla jsem na jednom jejich eventu, kde ukazovali dotazník, který firmy vyplňují a na jeho základě pak vyhodnocují, jak na tom ve škále udržitelnosti jsou. To pak vidíte i na jejich webu. Miluju produkty značky Lush. Za staré, použité obaly u nich dostanete odměnu. Ty produkty jsou bezkonkurenční svým designem, vůní i provedením. Jsou téměř všechny vegan a mnoho produktů, je vyráběno ručně. Na závěr nemůžu vynechat iniciativu Replastuj, s kterou jsem se teď spojila a hrozně se těším na to, co nás společně čeká a jak se jako člověk v udržitelnosti díky tomuhle spojení posunu. 

Kdybyste měla vybrat jednu jedinou věc, kterou by lidé měli změnit ještě dnes, aby žili udržitelněji — která by to byla?

Přečíst si tenhle rozhovor a zamyslet se, čím by se mohli inspirovat. Klidně se jenom zamyslet a začít u něčeho, co jim nebude otravovat život, ale přinese dobrý pocit ze změny k lepšímu.

Jaké jsou vaše „eko guilty pleasures“ — něco, v čem nejste stoprocentně eko, ale přiznáte to s úsměvem?

Nemám bio odpad. Asi to půjdu změnit ještě dnes, jak to tu furt omílám. Určitě bych mohla ještě eliminovat nakupování oblečení, ale móda mě hrozně baví, tak je to takový střet dvou světů a hledání balancu. Občas jezdím autem, když jsem líná jet MHD, ale to opravdu zřídka.  

Máte nějaký rituál nebo zvyk, kterým se udržujete v klidu během vánočního shonu?

Ani ne. Jsem docela salámista a tyhle věci mě obvykle nechávají chladnou. Naopak se těším. V únoru budeme mít svatbu a ani tím se nestresuji a moc to nehrotím. Každopádně můj oblíbený rituál je vana a bomba do koupele. Pohyb a pobyt v přírodě a nebo si zajdu do sauny.

Jaký nejmilejší (nebo nejvtipnější) udržitelný dárek jste kdy dostala?

Asi něco, co se dá sníst a vypít. Takový dárky mám moc ráda. Udělají radost, a když si s nima dá někdo práci, tak je to i od srdce. Sestřenice mi takhle udělala pár let zpět do skleničky domácí karamel a do teď na něj vzpomínám.

Co je váš oblíbený způsob, jak znovu využít věc, kterou by většina lidí vyhodila?

Asi například přešít nějaký starý kousek na něco jiného, což nepraktikuji tak často, jak bych chtěla. Nebo vaření experimentálních, co dům dal jídel ze surovin, které už jsou těsně před spotřebou.

Jak vypadá váš ideální „minimalistický den“ — kdy se snažíte žít co nejjednodušeji?

Asi ráno vstát, pohrát si s kocourem, protáhnout se a dát si snídani se snoubencem. Zbytečně nejíst venku a připravit si něco dobrého společně doma. Jít se projít a být víc přítomná, což je pro mě v dnešní době docela problém. Zahrát si večer deskovky, zapálit si svíčku a jít brzo spát.

Kdybyste měla popsat udržitelný život jedním slovem — které by to bylo a proč?

Proces. Je to slovo, které jsem použila už na začátku. Neusnout na vavřínech, dovzdělávat se a pomalu se zlepšovat a posouvat v tom, co můžu sama u sebe a v naší domácnosti změnit.

Dorota Dostálová je tvůrkyně, která přirozeně kombinuje městský život s láskou k přírodě a klidu venkova. Vystudovala grafický design i krajinářskou architekturu, ale profesně ji nakonec pohltil svět sociálních sítí a kreativní tvorby ve všech podobách. Spolu se svým snoubencem, který se věnuje gastronomii, vydala autorskou kuchařku Smash-ba, již graficky a vizuálně zpracovala.

Baví ji móda, design, tvoření a jóga, ke které by si ráda brzy doplnila i lektorský kurz. Domov sdílí s kocourkem Lumírem, svým splněným dětským snem. O sobě říká, že je „dítě štěstěny“, protože se jí v životě často přirozeně dějí krásné věci — a ona si je s vděčností užívá.

#udržitelnost #recyklace #4R