Greenwashing jako odvrácená tvář ochrany přírody

GREENWASHING JAKO ODVRÁCENÁ TVÁŘ OCHRANY PŘÍRODY

rozhovor s Lenkou Mynářovou z iniciativy NoGreenwashing

V řadě evropských zemí už platí zákaz jednorázových plastů a na spadnutí je i v České republice. V čem Vy osobně vidíte důležitost tohoto kroku?

V prvé řadě je třeba říci, že příslušná legislativa měla být v ČR zavedena už v červenci loňského roku. To, že se tak nestalo, svědčí o tom, jak reálně ČR přistupuje k ochraně životního prostředí. A důležitost toho kroku je velmi vysoká. V praxi se ukázalo, že firmy i spotřebitelé preferují nejlevnější a nejjednodušší řešení – bez ohledu na to, jaké dopady to má na životní prostředí. A proto je nutná regulace – tedy zákazy. Takže symbolicky je to nesmírně důležité, protože to ukazuje, jak velký problém jednorázové plasty jsou. Ale gesto je to opravdu symbolické – zakázáno používat je minimum plastů. Odborníci odhadují že jednorázových plastů je cca 50 % z celkového objemu 400 miliónů tun plastu vyrobených ročně. Takže změna našeho přístupu k materiálům nás teprve čeká. Ale vždy je důležitý ten první krok – nejen o něčem mluvit, ale konat.

Sledujete i v této záležitosti nějaké podněty nebo příležitosti pro greenwashing?

Příležitostí pro GW je v celé udržitelné agendě obrovské množství. Asi nejvíce v odborné veřejnosti rezonuje otázka biodegradabilních a kompostovatelných plastů. Dokonce už i Evropská komise zařadila tuto oblast do nekalých obchodních praktik. My totiž chceme nejjednodušší řešení a nechceme si uvědomit, že vyměnit jeden jednorázový materiál za druhý nic neřeší. A navíc odmítáme syntetické plasty, ale nechceme si připustit, že výroba bioplastů z jídla nemá s udržitelností nic společného. 

GW vyplývá především z neznalosti – nesmíme podléhat dojmům a slibům o lepších zítřcích a řešeních, ale mít v oporu především ve vědeckém poznání.

Je vůbec možné chovat se udržitelně a přitom používat plasty? Jak používat plasty a přitom minimálně zatěžovat životní prostředí? 

Plasty jsou často nejudržitelnější řešení. Ten problém, kterému čelíme, není v plastech jako materiálu, ale v nás lidech - jak s plasty zacházíme. Právě tuto oblast musíme změnit. A já osobně jsem přesvědčena, že to změnit lze. Především zamezení používání jednorázových plastů – a to hlavně ve výrobních procesech. Zde je nejjednodušší nastavit systém zpětných odběrů a recyklovat je přímo jejich dodavateli. Jedná se o obrovské objemy. A dále hledat všechna možná „zero waste“ řešení. Není to jednoduché – vyžaduje to změny v designu produktů i obalech. Určitě to bude dražší, ale jde to.

Vzpomenete si na nějakou greenwashingovou kampaň z poslední doby, která byla na první pohled velmi vydařená a „neprůhledná“?

My jsme v naší iniciativě přesvědčení o tom, že rozhodující většina firem se dopouští GW z neznalosti. Proto nechceme uvádět žádné konkrétní příklady, ale hlavně kultivovat prostředí. Nicméně GW je velmi rozšířený právě v oblasti kompostovatelných materiálů.

Využiji přímo příklad z nekalých praktik Evropské komise:

„prezentování stolního nádobí obsahujícího bambus jako udržitelné, recyklovatelné a ekologické alternativy k plastovým materiálům, pokud jsou tyto výrobky ve skutečnosti směsí plastu, bambusu (v některých případech bambusového prachu) a pryskyřice vyrobené z melaminu a formaldehydu, které jsou nezbytné pro výrobu různých tvarů (talíře, misky atd.) a stupňů tvrdosti“.

A když se podíváte do našich obchodů – jsou plné nejen bambusového ekologického jednorázového nádobí, ale také z bagassy a dalších „přírodních“ materiálů.

Další příklad z uvedené směrnice o nekalých praktikách se týká kompostovatelnosti:

„Tvrzení uvedené na obalu, že výrobek je „kompostovatelný“, může být klamavé, pokud je kompostovatelný pouze průmyslovými prostředky a pokud obal neuvádí kroky, které musí spotřebitel učinit, aby výrobek kompostoval.“

Na našem trhu je většina kompostovatelného nádobí a produktů z PLA. A tyto produkty lze kompostovat pouze průmyslově a průmyslové kompostárny, které by měly adekvátní výrobní technologie, nejsou v ČR dostupné. Opět se jedná o GW a klamavou reklamu.

Jak může lajk poznat, že v komunikaci značky jde o greenwashing? Existují nějaké „usvědčující“ formulace, apod.?

Laik bohužel ve většině případů není schopen GW poznat. A často jej ani nepozná odborník. I proto se připravuje nová legislativa na úrovni celé EU, která má jediný cíl – omezit GW prostřednictvím nutnosti využívání vědeckých poznatků při označování produktů. Nebude to jednoduché, ale jiná cesta opravdu není. Pokud chci něco tvrdit, musím pro to mít vědecké důkazy. 

Jaké téma je pro greenwashing „nejlákavější“? 

GW vznikl jako odvrácená tvář ochrany životního prostředí. A protože lidé chtějí chránit životní prostředí, GW je prostředek, jak zvýšit prodeje produktů a služeb, které se vydávají za „zelené“ a nejsou jimi. Proto je tak nebezpečný, protože ničí důvěru spotřebitelů.

Ale opět bych chtěla zdůraznit, že v případě firem, se nejčastěji jedná o nezáměrný GW. Často je to výsledek GW v dodavatelském řetězci – např. u již zmíněného PLA všichni jeho výrobci komunikují jeho environmentální benefity. To, že vědci už roky upozorňují, že je vyrobeno z jídla a zemědělská produkce kukuřice či jiných plodin zatěžuje životní prostředí, a navíc jeho „end of life“ je v průmyslové kompostárně, se snadno přehlédne. Nová pravidla omezující greenwashing jsou proto postavena na tom, že výrobce musí uvádět všechny informace o enviromentálních dopadech v rámci celého životního cyklu produktu – a ne některé přehlížet či zamlčovat.

Dají se v téhle oblasti sledovat nějaké trendy, populární témata, formulace, apod.?

Obrana proti GW se jmenuje LCA/Life Cycle Assessment/ a na jeho základech tzv. Product Environmental Footprint /PEF/. Zní to asi složitě, ale výstupem bude označování produktů symbolem podobným jako u elektrospotřebičů – na první pohled každý pozná, jak je produkt udržitelný nejen svým obsahem, ale i obalem a užitím. V březnu vyjde první návrh tohoto postupu.

Kde je hranice mezi greenwashingem a skutečně uvědomělým chováním firem?

Ta hranice je velmi křehká. V dnešní době je pro firmy reputační riziko zásadní. Jsou opravdu jen výjimky, které chtějí budovat svoji image GW. Je to ale o zcela jiném způsobu práce a fungování, o potřebě respektu a přístupu k vědeckému poznání.

Je greenwashing v komunikaci firem nějak právně napadnutelný a sankcionovaný?

Pár příkladů žalob: Fiji water, Coca-cola. A navíc celé pokyny Evropské komise k nekalým praktikám dávají základ pro právní následky GW. A kapitola věnována environmentálním tvrzením má desítky stran.

Obaly výrobků jsou plné ekologických a udržitelných sdělení. Jak se v tom zorientovat a skutečně kupovat produkty, které ekologické jsou? Existuje nějaké důvěryhodné označení, které bychom měli na obalech hledat?

V současnosti žádné označení neexistuje – s výjimkou bílé techniky a štítků označujících energetickou spotřebu. Ale brzy se takových označení dočkáme na principech PEF a budou stejně jednoduché pro orientaci spotřebitelů.

Je greenwashing fenoménem posledních několika let nebo se objevoval i dříve a nevěnovali jsme mu takovou pozornost? Můžete případně uvést pár příkladu?

GW existuje stejně dlouho jako ochrana životního prostředí a snaha měnit způsoby chování a fungování. Dříve jsme mu nevěnovali takovou pozornost, protože enviromentální témata nebyla zásadní tak jako nyní. Klimatická krize, plastová krize, globální oteplování, ztráta biodiverzity, ….. Naléhavost těchto témat a to, že jim čelíme všichni, vyvolává potřebu na to reagovat. A firmy chtějí být udržitelné a přežít a prodávat svoje produkty. Jen tu udržitelnost je třeba postavit na vědeckém poznání, faktech a komplexním přístupu. A to je výzva posledních několika let.

Lenka Mynářová je zakládající členkou iniciativy NoGreenwashing. Působí  také jako předsedkyně správní rady INCIEN a členka představenstva NAFIGATE Corporation a.s. 

Tématu plastů se iniciativa NoGreenwashing věnovala na dvou svých webinářích. Jejich shrnutí je ke stažení v pdf  dostupné zde. 

Foto: LinkedIn