Mikroplasty pod lupou

Mikroplasty. Slovo, které v posledních letech plní titulky, diskuse i naše obavy. Slyšíme o nich ve vodě, ve vzduchu, v soli – dokonce i v lidském těle. Ale co o nich ve skutečnosti víme? A jsou opravdu takovým neviditelným nepřítelem, jak se někdy tvrdí?

I když jsou mikroplasty často líčeny jako neviditelná hrozba, věda zatím jejich přímý negativní dopad na lidské zdraví jednoznačně neprokázala. Spíš než samotné částice mohou být problémem chemické přísady, které obsahují. Ty by měly být blíže identifikovatelné díky probíhajícím výzkumům a novým metodám detekce, které se rychle rozvíjí.

Možná vás překvapí, že i vědci mluví o mikroplastech opatrně. Jedním z nich je environmentální toxikolog doc. RNDr. Ondřej Adamovský, Ph.D., z výzkumného centra RECETOX Masarykovy univerzity. Zaujaly nás některé jeho myšlenky a názory:

• Mikroplasty nejsou automaticky zlo

„Mikroplasty jako částice jsou stále otevřené téma,“ říká Adamovský. „Zatím neexistuje seriózní metoda, která by jednoznačně prokázala přítomnost mikroplastů v lidském těle. Jsou to pevné částice, které biologickými bariérami většinou neprocházejí.“

Jinými slovy – i když se o mikroplastech hodně mluví, jejich přímé škodlivé účinky na člověka zatím nebyly vědecky potvrzeny. Je to důležité si připomínat v době, kdy je snadné propadnout strachu.

• Skutečné riziko? Chemie, která plast provází.

Co však může být problémem, nejsou samotné plastové částečky – ale chemické látky, které plasty obsahují. Tzv. aditiva, jako jsou změkčovadla, zpomalovače hoření nebo barviva, se z plastů mohou uvolňovat a působit toxicky na organismy.

A právě na tuto stránku věci se dnes věda zaměřuje nejvíc. „Známe rizika spojená s chemickými přísadami v plastech. Mnohé z nich umíme testovat a vyhodnocovat jejich chování v přírodě,“ vysvětluje Adamovský.

• Dobré zprávy z laboratoří

Na mikroplastech pracují výzkumníci z celého světa – a výsledky jsou slibné. Vědci například vyvíjejí přesnější metody, jak mikroplasty detekovat v prostředí i v těle. Důležité je umět odlišit plastové částice od prachu, pylu nebo jiných mikročástic, které se v těle přirozeně vyskytují.

Zároveň roste tlak na regulaci problematických chemických látek – a Evropská unie postupně zpřísňuje pravidla pro používání nebezpečných aditiv v plastech.

Co my sami můžeme dělat, abychom se nevystavovali nadbytečnému množství mikroplastů?

Dobrá zpráva je, že prevence má smysl – a každý z nás může přispět. Stačí pár jednoduchých kroků:

• Používejte plastové obaly opakovaně – dejte přednost recyklovaným obalům, znovuplnitelným nádobám a bezobalovým obchodům.
• Syntetické oblečení perte šetrně – mikrovlákna z oblečení jsou jedním z hlavních zdrojů mikroplastů. Pomůže např. filtr nebo speciální sáček na praní.
• Vybírejte přírodní kosmetiku – mikroplasty se stále mohou vyskytovat i v peelingech nebo krémech.
• Podporujte výzkum – ať už zájmem, osvětou, nebo třeba finančním darem iniciativám, které se na něm podílí.

Plast se stal symbolem moderní civilizace – a zároveň jejím otazníkem. Možná jednou budou děti v učebnicích číst o tom, jak jsme se báli plastových částeček – a bude jim to připadat stejně úsměvné, jako nám dnes obavy ze rtuti v zubních plombách. Ne proto, že bychom hrozby podceňovali, ale protože jsme se k nim postavili vědecky, klidně a s důvěrou v lidskou vynalézavost.

#mikroplasty