Pet tropicana 2.0: tropický prales z plastu

Léto klepe na dveře a my pro vás máme tip na zajímavou výstavu. Své objekty vytvořené z plastových lahví na ní představuje výtvarnice a sochařka Veronika Richterová, která bývá považována za zakladatelku uměleckého stylu nazývaného PET-art.

O čem je Vaše aktuální výstava, která právě probíhá v Tišnově?

V Tišnově probíhá až do 2.10. v krásné, moderní Galerii Josefa Jambora výstava PET TROPICANA 2.0. Navazuje na mou stejnojmennou výstavu z roku 2010 skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě v Praze. Téma zůstává, ale exponáty se proměnily. Chci ukázat, kam jsem se za ta léta posunula. Tenkrát jsem ve skleníku vystavovala výhradně díla inspirovaná rostlinnou a živočišnou říší. Dnes už zvířata, až na výjimky, nedělám. Zato se mi rozkošatil repertoár různých palem, stromů, květin, lián, které zhmotňují mou fascinaci tropickými kraji. Na výstavě ale najdete i třeba černošský trůn s kostýmy pro tanečníky, tropický obchůdek, kreace z palmového listí nebo dary moře, což jsou drobné objekty vytvořené z naplavenin. Pet lahve ale samo sebou převládají. V zahradě stojí PBC- PlasticBottleCabin, domek z palet a pet lahví, jehož posláním je mimo jiné zužitkování pet lahví v zemích, kde nefunguje jejich svoz a recyklace.
 

Proč jste si pro svou tvorbu vybrala právě plast?

​​​Já jsem si ho nevybrala, spíš si on vybral mě. Asi věděl, že jsem bytostný recyklátor, že miluju přetváření věcí vysloužilých, odvržených. A že mám ráda barvy a průsvitné předměty. Takže si řekl, že pet lahev bude ideální. 

Jak dlouho s ním pracujete a co vše jste z něj za tu dobu vytvořila?

PET-ART jsem si vymyslela jednoho srpnového odpoledne v roce 2004, takže se mu věnuju doslova od té chvíle. Není tedy divu, že za ta léta už jsem udělala desítky větších a snad stovky drobnějších objektů a řadu realizací doma i v cizině. Lahve mě provázejí ustavičně, ať jsem kdekoli.

V čem je pro vás plast jako materiál unikátní a nenahraditelný?

Mluvme o těch pet lahvích, ty jsou stěžejní. Ukázaly se neuvěřitelně odolné, ani po letech nemění barvu, nedegradují. Nevyžadují údržbu, postačí je oprášit, umýt v octové vodě a třpytí se zas jako nové. Pro mě imitují drahé sklo, jsou mým křišťálem. Jsou lehké, pružné a nerozbitné, čili pet-artové objekty se snadno převážejí. Jsou zkrátka geniální.

Odkud PET lahve pro svoji tvorbu získáváte? Musí splňovat nějaká kritéria, abyste z nich mohla tvořit? 

Převážně z kontejnerů v okolí, občas mi také něco nosí sousedé. Je s tím pochopitelně dost práce, než je uskladním, musím je vymýt, usušit, roztřídit, případně narovnat, protože dnes už se hodně sešlapuje.

Jsou PET lahve, které máte k dispozici, Vaší inspirací, podle které pak vymýšlíte konkrétní dílo? Nebo máte naopak jasnou představu, co chcete vytvořit, a podle toho si lahve vybíráte? 

Tak i tak, jak kdy. Někdy přijde nápad při pohledu do plného kontejneru, jindy mě inspiruje příroda nebo třeba zážitek na cestách a někdy se to celé propojí. To bývají jedny z nejšťastnějších okamžiků.

V jaké jiné oblasti, než je umění, vnímáte vhodnější alternativy plastu a proč?

Já se odjakživa hodně zajímám o potravinové obaly, tam už snahy nahradit plast započaly. Zatím jsou alternativy dost nákladné, ale myslím, že to se během pár let změní. Hodně mě baví takové ty náhražky z přírodních materiálů, talíře ze třtiny nebo banánových listů, to je také inspirující materiál.

Kolem plastu koluje spousta mýtů. Jaký Vy osobně vnímáte za nejvíc zavádějící?

Že symbolem plastového odpadu je pet lahev. Přitom je jako předmět tak užitečná a jako materiál snadno recyklovatelná, tudíž žádaná druhotná surovina.

Jak moc používáte plast ve svém běžném životě. Snažíte se jeho spotřebu eliminovat a jak případně? 

Samozřejmě používám, ale jen tak, jak je to nevyhnutelné, tedy vyhýbám se třeba rychlým občerstvením a jednorázovým plastům. Ale pochopitelně, když doma vybalím nákup, něco plastu přibyde. Jenže já prakticky skoro všechno na něco znova využiju. Pytlíky obíhají v mé domácnosti několikrát, kelímky od jogurtů používám na míchání barev, do hranatých tácků od masa třídím střepy na mozaiky a v uříznutých tetrapacích od mléka uchovávám všechno možné, od hřebíků po knoflíky. Lahvičky od šampónů se hodí na lekníny a takové pytle od brambor, z těch udělám třeba mořský korál. Takže u mě se nic neztratí!

Veronika Richterová absolvovala Ateliér Monumentální malby na UMPRUM v Praze. Ve své sochařské práci se dlouhodobě zabývá využíváním a estetikou odpadových materiálů a vytváří objekty a instalace z PET lahví, tzv. PET-art. Zaměřuje se na možnosti upcyclingu a šíří téma udržitelnosti v umění. Během studia na Vysoké škole pracovala pro Českou televizi, kde se podílela na tvorbě večerníčků pro děti.