Udržitelnost jako cíl

VŠE se připravuje na získání prestižní mezinárodní akreditace Eco-Campus. Jak se skloubí ekonomické myslet s udržitelností, jaké konkrétní „zelené“ změny už studenti pocítili v praxi a co obnáší příprava na podzimní audit? O fungování univerzity, studentských iniciativách i realistickém přístupu k ekologii jsme si povídali s Martinou Kuráňovou, předsedkyní EkoTýmu VŠE.

Představení, cesta do ekotýmu a práce v něm

Jak se studentka VŠE dostane k vedení ekotýmu? Co byl pro vás ten hlavní impuls se zapojit?

Členkou EkoTýmu jsem od jeho založení na začátku roku 2025. Udržitelnost mi byla vždycky blízká, takže jsem se chtěla stát součástí něčeho, co má na škole konkrétní dopad. Letos na jaře se uvolnila pozice ve vedení týmu a já jsem to vnímala jako skvělou příležitost více se zapojit do jeho fungování a zároveň získat nové zkušenosti, které jsou blízké mému oboru. Následně proběhlo hlasování a já jsem byla do vedení zvolena.

Jak se vám daří skloubit náročné studium na VŠE, osobní život a koordinaci ekotýmu?

Myslím, že je to hlavně o dobrém plánování a určování priorit. Důležité pro mě proto je umět si čas rozvrhnout a vědět, kdy si můžu dovolit vzít na sebe něco navíc. Zároveň se snažím být realistická a nepřehánět to například s počtem kreditů za semestr. I tak ale samozřejmě přijdou náročnější období, zvlášť když se k tomu přidá práce, kdy se toho občas sejde víc najednou.

Pomáhá vám vnímat ekologii přes "ekonomické brýle"? Vidíte v udržitelnosti spíše příležitost, nebo ekonomickou výzvu?

Myslím, že většina studentů VŠE má k udržitelnosti poměrně pragmatický přístup. To, že je něco ekologické, pro ně automaticky neznamená, že je to i správné řešení. Přirozeně se ptají, jestli to dává ekonomický smysl, jaké to bude mít náklady a jestli je to dlouhodobě udržitelné.

Právě tento ekonomický pohled ale podle mě může být velkou výhodou. Udržitelnost v sobě totiž nabízí příležitosti pro inovace, nové technologie, úspory nebo lepší postavení na trhu. Zároveň je ale potřeba počítat s tím, že přechod k udržitelnějšímu fungování často vyžaduje investice a změnu zavedených procesů. Proto bych řekla, že ji vnímám především jako dlouhodobou příležitost, i když v krátkodobém horizontu může představovat ekonomickou výzvu.

Certifikát Eco-Campus

Pro ty, kteří o certifikátu Eco-Campus slyší poprvé – co přesně tato akreditace pro univerzitu znamená a proč o ni VŠE usiluje?

Za mě je to především potvrzením, že se univerzita k udržitelnosti nestaví jen jako k jednorázovým projektům, ale jako k dlouhodobé součásti svého fungování. Akreditace hodnotí, jak univerzita přistupuje k oblastem, jako je energetika, odpady, mobilita, biodiverzita, ale také vzdělávání, zapojování studentů a zaměstnanců nebo celková environmentální strategie. Nejde přitom jen o samotný certifikát, ale hlavně o proces, který nás vede k tomu, abychom si nastavili konkrétní cíle, měřili náš dopad a hledali další možnosti, jak fungování školy zlepšovat.

Jednalo by se tak nejen o ocenění naší současné práce, ale především o závazek a příležitost dál zlepšovat fungování VŠE a současně motivovat k zapojení do programu i další vysoké školy.

V jaké fázi procesu se aktuálně nacházíte a co všechno musíte jako škola splnit, abyste certifikát získali?

Pro získání mezinárodní certifikace Eco-Campus musíme úspěšně implementovat osvědčenou metodiku 7 kroků. (Ta zahrnuje: Vytvoření Ekotýmu, Environmentální analýzu, Vytvoření akčního plánu, Pravidelné sledování a vyhodnocování, Propojení s výukou a výzkumem, Informování a zapojení veřejnosti, Vytvoření environmentální charty.) V následném auditu je poté potřeba splnit kritéria alespoň na 50 % (pro bronzový certifikát), 65 % (pro stříbrný) nebo 80 % bodů pro zisk hlavní Zelené vlajky. Certifikát se uděluje na 3 roky, poté je nutné jej obhájit novým auditem.

Aktuálně jsme v závěrečné fázi příprav na audit, který proběhne na podzim a na jehož základě se rozhodne o udělení certifikátu Eco-Campus. Velkou část požadavků už máme splněnou, ale právě teď dokončujeme několik důležitých kroků, aby bylo možné doložit, že udržitelnost na VŠE funguje systematicky a dlouhodobě. Například já momentálně pomáhám s aktualizací a rozšířením webů Ekotýmu, tak aby transparentně ukazoval jeho členy, činnost a výsledky, a také zveřejnění dokumentů.

Co je zatím největší překážkou na této cestě – administrativní náročnost, zavedené zvyklosti, nebo třeba rozpočet?

Řekla bych, že největší výzvou je spíše změna zavedených zvyklostí a koordinace napříč celou univerzitou. Administrativa spojená s auditem je samozřejmě náročná, ale rozpočet nevnímám jako hlavní překážku. U řady opatření se navíc ukazuje, že mohou přinést ekologické i ekonomické úspory. Největší výzvou je proto dostat udržitelnost z jednotlivých projektů do běžného fungování školy.

Ekotým na VŠE a konkrétní změny

Jak vypadá vaše každodenní práce v roli vedoucí ekotýmu? Jaký projekt vás v poslední době nejvíce nadchnul?

Není to úplně práce, kterou bych řešila každý den a ve stejném rozsahu. Spíš je to pro mě o tom mít přehled, co se v jednotlivých částech EkoTýmu děje, na čem se pracuje a kde je prostor něco zlepšit nebo posunout dál. Hodně času tudíž věnuji sledování našeho pokroku a komunikaci s ostatními členy, abychom byli všichni na stejné vlně. Z menších projektů mě v poslední době moc potěšilo například zapojení dětí z VŠE školky do výroby obydlí pro hmyz, ptáky a veverky v okolí školy.

Jak na vaše iniciativy reagují ostatní studenti a vedení školy? Setkáváte se spíše s nadšením, nebo s lhostejností a skepsí?

Za sebe jsem se zatím setkala s pozitivními reakcemi. Lidé jsou většinou rádi, že EkoTým na VŠE funguje a že se snažíme přispět k příjemnějšímu a udržitelnějšímu prostředí. Samozřejmě nepochybuji o tom, že jsou i lidé, kterým je toto téma lhostejné, ale osobně jsem se zatím s výraznou skepsí nebo negativní reakcí nesetkala.

Vidíte už teď na VŠE nějaké konkrétní "zelené" změny v praxi, kterých si běžný student může všimnout?

Určitě, například: rozšíření nabídky v menze o bufet pro vegetariány a vegany, zahájení zkušebního provozu třídění odpadu ve výdeji menzy, včelí úly na střeše školy, kompostér a reuse budky na kolejích na Jarově nebo fotovoltaická elektrárna na kolejích na Jižním Městě.

Co dál

Kde vidíte ekotým a VŠE za dva až tři roky?

EkoTým vidím dále jako poradní orgán školy, který pomáhá hledat konkrétní cesty ke změně, propojuje studenty se školou a zároveň sám přichází s novými projekty a iniciativami. Ideálně už s certifikací, ale hlavně s tím, že se podaří nastavit systém, který bude fungovat dlouhodobě.

Co vám práce v ekotýmu dala do života a plánujete se udržitelnosti věnovat i ve své budoucí profesní kariéře?

Práce v Ekotýmu mi dala nejen nové zkušenosti, ale také spoustu nových známých a přátel. Poznala jsem díky němu mnoho zajímavých lidí a měla možnost být u celé cesty Ekotýmu – od jeho založení až po současné finální přípravy na audit. Zároveň jsem si vyzkoušela organizaci projektů, komunikaci i spolupráci na změnách, které mají reálný dopad. Určitě bych chtěla udržitelné přístupy propojit s tím, čemu se budu profesně věnovat.

Jaký jednoduchý tip byste dala studentovi, který chce žít ekologičtěji, ale neví, kde na výšce začít?

Nemusíte hned měnit celý svůj život. Začněte malou věcí, která je pro vás přirozená a dokážete ji dělat dlouhodobě – třeba omezit jednorázové kelímky, nosit vlastní láhev nebo více využívat MHD. I malé změny se počítají.

Martina Kuráňová (24 let)

Předsedkyně EkoTýmu VŠE. Studuje druhý ročník magisterského oboru Management na Fakultě podnikohospodářské VŠE se specializací na komerční komunikaci. Pracovní zkušenosti čerpá především z oblasti financí a marketingu. Tématu udržitelnosti se věnovala již ve své bakalářské práci. Ve volném čase ráda cestuje a cvičí.